Hned, jak vyjel
seznam závodů STRC a registrací, nacvakal jsem vše zajímavé, včetně Prahy (28.června@10hodin),
která se nově přidává do globálního programu Salomon Citytral seriálu pro
podporu městské kolekce sportovních věcí. Byl to krátký závod s přimeřeným
převýšením a tak jsme se rozhodl jej dát, ať mám o jeden tréning na TDS více a
hlavně více bodů do žebříčku.
No, nebudu to
prodlužovat. Trať super, trasa vedla kolem hvězdárny skrz růžovou zahradu, pak
se poklikatila dolů z kopečka petřínskými zahradami na dohled dolní
stanici lanovky, pak mírně do kopce, z kopce serpentinama a pak zadními
zahradami zpět do kopce. Dalo se to běžet, v tréninku jsem to dal celkem
OK v aerobce něco přes 30 minut.
Jenže předzávodní
týden jsem měl v práci dost nacvakaný, tréningy jsme nestíhal, moc toho
nenaspal (některé dny možná jen 2 hodiny?), do toho ve středu Běh Olympijského
dne, který byl na Ladronce a měl jsem jej běžet jen jako vytrvalostní tréning,
což jsem splnil napůl – prvních 5 km jsem držel aerobku, druhých se nohy
splašily a snažily se dohnat, co nestihly předtím. Fakt super. Ale čtvrtek a
pátek nenapovídaly nic o tom, že bych na tom byl zle. Sice jsem nemohl mluvit
nahlas (něco v krku), byl jsem zpomalenej, ale přisuzoval jsem to týdnu předtím
s tím, že to prostě dám …
Njn … dal, ale
JAK. Dokonce jsem uvažoval, že nepoběžím, ale startovní číslo 1 … je velká
odpovědnost. Sakra, kousnu se, snad to dám za 55 minut.
Před startem jsem
si dal napůl roklus a napůl výšlap z Újezda na Petřín ke kolejím. Myslel
jsem, že to dám pomaleji, ale nějak to šlapalo, tak jsem nahoře stihl ještš
vychladnout a rozehřát se opět rozklusem a trochou abecedy. Postavit na start trochu
popojít dopředu a hurá na trať.
Super, mraky
běžců, někteří jen na půlku ve štafetě, tak jsem se nenechal moc zviklat a jel
jsem si své. Byl jsem rozehřátej, tak to celkem klapalo. Dobře jsem i odhadl,
kam se postavit, žádné velké předbíhání, jen sem tam přetahování o pár metrů
vedení. Pole se roztrhalo, takže nebylo ani moc tlačení.
Průběh zahradami
a za ním schody. Vše OK podle plánu. Schody jsem jen šel, abych to nezahltil,
ale už jsem cítil, že ač teplomil, peče mi pěkně do zad a začíná mi pěkně
pulzovat hlava. Nad schody ve stínu stromů to rozbíhám v pohodě
z mírního kopečka, seběh, super. U hřiště u stanice lanovky mávnu na
Denisu s Tomíkem. Jsou tam sami. Aspoň je nepřehlídnu.
Do kopečka
cupitám a říkám si, kde jsou ostatní kámoši. Pak seběh serpentýnkama se schody
v každé zatáčce, celkem to jde. Oproti plánu nepít, do sebe liju iont,
protože mi je faaaakt horko. Tepovka je OK, ale cítím, že dochází voda. Před
očima problikává celý týden a můj „super“ pitný režim. Kokos no, co už.
Nahoru to nějak
zvládám, ale hlava docela puká. Soustředím se na nohy. Žádné tuhnutí, dokonce i
ruce, které se první ozývají při laktátu jsou super. Nechápu. Přehřívám se, ale
brutálně.
Na posledních
schodech před časomírou se pořadatel ptá řečnickou otázkou, čím jsem si
vysloužil startovní jedničku. Kdybych mu měl odpovědět z fleku, zachroptím
něco do mikrofonu s myšlenkou „no za dnešní výkon ničím“. Za bránou je
voda. Liju ji na hlavu, druhej kelas do krku a dupu do druhého kola. Voda
pomohla, zase to běží. Ale po seběhu na slunci i přes pohodovou tepovku začínám
cítít jak dochází energie a přehřívám se. Sucho v puse. Podruhé u hřiště.
Tomík mi dělá občerstvovačku a podává mi gumovej bombón. Jasně. Zemaník sice
nejsem, ale když pomáhaj jemu … nemohu ho ani rozkousat, jak se mi lepí
v puse. Později mi Denča řekla, že to byla čistě Tomova iniciativa a dal
mi svůj bonbón. Wow. Super kluk.
Do kopečka už jen
jdu a před očima mžitky. OK. Desítka ve středu mi asi dala zabrat víc. Cpu do
sebe hroznovej cukr, ať mi aspoň mozek jede.
Po iontu mohu
nahoru zase jít/běžet podle
profilu a jde to. Nahoře čučím na hodiny a zjišťuju, že mám do hodiny jen 15
sekund, tak se snažím seč mi síly stačí. Ale stopuju hodiny v čase
1:00:07. Njn … hodně slaběj výkon.
Ponaučení?
I starej kokos
jako já se může splašit. Já nejspíš nepřepálil dnes, ale ve středu a zanedbal
jídlo a pití ke konci týdne a nenechal tělo odpočívat. Trať to byla těžší, ale už jsem běžel horší
s větším převýšením. Čas byl pro první kolo něco přes 28 minut a čas přes
32 minut jasně ukazuje, že mi došlo v druhém kole a také známý pocit
z přehřátí, který jsem měl tu čest poznat při nedávných horkách, kdy bylo
přes 30 ve stínu a ani v lese se list nepohnul a já běhal 1500m stupňovaný
zátěžový test, kde jsem sebou málem sekl do příkopu. No co, i prase na rožni se
musí podlejvat, tak proč ne já, že? J
Celkově 45.místo
v kategorii a 115.celkově. 4 minuty rozdíl mezi koly. Když si vezmu mé
výkony předchozích závodů, tak tohle je těžce prokoučovaný. Tak snad příště.
***UPDATE***
2 dny po závodě pořád totál mimo a jak je vidět i Denisa je hotová, stejné příznaky. Takže vysvětlení je na světě. Humus virus bez velkých příznaků, ale pro tělo v takových podmínkách dost náročnej. Tak vysvětlení je na světě ... nicméně ani to mi radost nedělá, protože jsem nepoznal oslabení a navíc závodem prodloužil dobu léčení nehledě na možná další rizika, která se snad nekonají.
***
