Ladronka
25.června. Pár dní před startem registrace a zakomponování do tréningového
plánu jako běh v aerobním pásmu. Na závod jsme dorazili celkem OK,
kupodivu se mi podařilo i rozklusat, oproti zvyku z posledních závodů,
potkat se se známými a zapózovat s nimi na fotkách Dušan, Jony, Pavel,
pěkná banda.
Co se mi podařilo
a líbilo, byl start. Sice ostřejší, ale tepovka podle plánu neopouštěla
aerobku. Neměl jsem se moc zmrvit, protože jsem měl na sobotu v plánu jít
naplno STRC City Trail, který … no tohle píšu až po City Trailu, takže … prostě
mohlo být lépe no.
Prvních 5km, kde
byly mírné kopečky i seběhy se běželo skvěle. Na to, že to byl asfalt, prostě
super. V otočce na kopci ve druhém kole koukám na Jonyho, Pavla a Dušana.
Hm. Nejsou ani tak moc daleko. Kurnik. Slepej musim bejt přístě. Jasně, že nohy
mírně přidaly. Přidaly tak mírně, že jsem Jonyho na 9.km doklusal, prohodil pár
slov a pak mu utekl, protože si přeci ten sprint nemohu nechat ujít, že? No co
mám psát, šoupl jsem to tam a v cíli končil podle hodin někde hluboko pod
3min/km. Pavel i Dušan mi utekli,
ale to mě netrápilo. Splnil jsem plán bohužel z půlky. První půlku v klidu,
druhou jsem bohužel už trochu přehnal ve vztahu k tréninku.
Druhý den jsem si
říkal, že v sobotu budu OK … nebyl jsem, ale to je už jiná, delší story.
Co mě potěšilo
byly děti, které:
- V každém kole mi plácaly rukou. SUPER
- Povzbuzovaly
- Když chtěl kluk za mnou plácnout rukou, tak mu ucukly J
- Když probíhal Petr Pechek, jehož audio projevy při běhu nemusím asi popisovat, děti zahlásily „mami, ten pán už asi nemůže“ … no mohl, byl první, klasika, ale docela vtipné
