V neděli 20.října zažily Drážďany
běžeckou oslavu. Konal se zde v jeden den maraton, půlmaraton i
čtvrtmaraton najednou plus doprovodné závody pro omladinu, které startovaly
dříve.
Závod měl odstartovat v 10 dopoledne, což
je pochopitelné, vzhledem k limitu pro maratonce, aby nedobíhali za tmy,
nicméně pro kratší tratě to byla trochu nevýhoda - obzvlášť, když jsme vstávali
ve 4ráno po krátkém spánku a navíc celou cestu do Drážďan hustě lilo, takže
jsem dojel naprosto zhypnotizovaný kapkama na čelním skle, odvařenej a zmrzlej.
To se pak všechny rekordy lámou špatně. A to
se jedná o výbornou trať pro rekordy. Sice je zde pár zatáček, ale stoupání
jsou minimální a prostředí je více než výborné, občerstvovačka na každém
kroku … jen ti fanoušci by mohli být
nadšenější.
Podle výsledovky bylo pole rozděleno následně
1200 maraton, 2700 půlmaraton, 1300 desítka, plus další startující na vložených
závodech. Celkem poměrně velký „štrůdl“ rozdělen do malého počtu koridorů.
Velkou organizaci nečekejte a nedivte se, že se před vás v B koridoru
postaví zájezd evidentních prvozávodníků s C koridorem a ještě se tlačí
směrem na koridor A, aby jim něco neuteklo J
Škoda. Postartovní výklus se tedy mění na
postartovní boj o urvání životního prostoru. To trvá cca 3-4km a diváci stojící
podél tratě se postupně ztrácí v davu závodníků, který je obklopuje jako
voda záplavové vlny. Na tramvajových ostrůvcích, u lamp, semaforů a zábradlí
postávají nervózní diváci a kolem nich ze všech stran funící dav závodníků. Kor
po startu, kdy koridor vede ulicemi s několika zatáčkami, tvoří se
relativně špunty, které je lepší obíhat po vnější straně.
Jinými
slovy – prostě naprosto stejný scénář, jako všude, jen méně organizovaný. J
První 4 km jsem se prokousával závodními
lenochy, kteří startovali „rozvážně“, nicméně se před startem nacpali do
předního koridoru – asi aby nemuseli běžet ještě před bránou. J
Celou dobu testuji, jak drží na triku mé
úžasné magnetky a zda se mi neodchlipuje číslo z pupku, protože to na mostech
foukalo. Při jednom takovém testu, na mostě s kočičími hlavami, lup a
smajlík letěl mezi dlažební kostky. Osle! Nehraj si s tím. Lakomej Michal
ale musel smajlíka dostat, tak ho špáral zmrzlou rukou asi minutu
z kostek, než použil druhej magnet, aby toho smajlíka dostal zpět. Od té
doby jsem na smajlíky nechmatal a držely až do cíle …
Na občerstvovačkách do sebe liju čaje, které
jsou super pro zimomřivce, jako jsem já. V tom běhu jsem si ani
neuvědomoval, zda jsou slazené. Hlavně, že byly teplé. Cukr jsem doufal, že tam
je, protože jsem si na asi 8.km uvědomil, že jsem všechny tablety apod.
zapomněl nachystané v tašce v autě. Njn … práce kvapná málo platná.
Tak běžíme na čajíky no.
Závod se vine centrem Drážďan, po chvíli od
nás odklání vlnu desítkařů a posílají do cíle. Ani se mi do cíle nechce. To se
ale brzy změní. Po vběhnutí do zahrad se najednou cosi zlomí. Asi špatné
geomagnetické pole. Zpomaluji a koukám, že nejsem sám. Běh mi najednou dává víc
zabrat. Divné. Asi se tu zpomalil čas. Tuto domněnku podpoří i výběh ze zahrad,
kde se jako po mávnutím kouzelného proutku promění lenora v pohodu a já
klušu zase krásně dál. Po 14.km propočítávám tempo. No na 1:30 to asi nebude –
je to sice půlmaraton, ale ten poslední 1km mi ten čas nějak kazí. Kdyby tak
šel usprintovat za minutu, bylo by to v cajku J No nic …
tak to bude 1:35 až 1:38.
Další občerstvovačky a čajíky … asi běžím
dlouho … už jsou studené. Blížíme se k dalšímu mostu a já vidím podél řeky
sprintovat nějaké rychlíky. Hm. Tam to bude krutý. Už teď se do mě zakousává
zima a já mám jako dobrovolně běžet támhle na tý placce vedle vody v tom
ledovém větru? Ha ha.
A běžel jsem … ASPOŇ, že při vbíhání byla
občerstvovačka s Colou … poněkud nezvyklé, ale nestěžuju si. V tu
chvíli bodla jako nic na světě. Cukříky tělo nasáklo jako na poušti pohozená
houba nasaje první dešťové kapky. Super. Nohy se zase začaly točit, jak měly.
Hm. Mám do toho kopnout? No pod 1:35 to nebude a možná mě čeká ještě 14km
výklus s drahou polovičkou. Jdu na pohodu. Nechávám si rezervu na
finišerský úsměv alá kačer Donald.
Poslední most, pak brána, kterou jsem již
viděl při rozklusu – ale zdaleka to nebyl finish. Před více, jak hodinou a půl
jsem to tu zkouknul. Ještě 2 zatáčky a jsem teprve v té „známé“ nekonečné
rovince, kde to prostě musí rozběhnout každý. Ale ještě, než se tam dostanu
stihnu zajásat nad mým geniálním tahem, kde jsem při registraci váhal, zda
zaškrtnout maraton nebo jen půlku. Doposud jsme totiž běželi všichni spolu a
maratonce asi 300 metrů před cílem odklonili do druhého pruhu na silnici a
nechali je to zalomit kousek před cílem do druhé 21km dlouhé smyčky. Tak to by
mě nasr…. Běžet tady maraton a mít na dosah finiš? A muset se těsně před ním
otočit a dát si to ještě jednou? No … jestli chcete otestovat morál, doporučuju
plný maraton v Drážďanech. J
Oléééé … bubeníci do toho bušej jak zběsilí.
Dokonce i nějaký ten divák něco zahuláká … když už je u toho cíle, tak asi aby
se neřeklo. Poslední závody mám štěstí na osamocené doběhy do cíle, takže úsměv
od ucha k uchu, ruce nahoru, nechat se oslnit blesky fotografů – 1:38 - a
jupí pro medaili, půl banánu a pivo. To vše je zdarma. Super ionťák – pochvala!
Pak rychle k autu pro tašku, mapku a
nějaký regenerační drink, co v tašce čeká na svou chvilku slávy. Bunda,
čepice, druhý boty a „wo sind Duschen, bitte?“ Podle mapky dojdu do sprch, jsou
u fotbalového stadionu a je tam docela volno. Horká sprcha je super, obléct do
teplého a pomalu se dobelhat s rozdrcenýma achilovkama po závodu na
asfaltu a kostkách k autu. Je vidět, že si úplné doléčení té potrhané
levačky vezme ještě tak půlrok minimálně.
Když dojdu k autu, už tem stepuje Renča –
první doběhnuvší z mého přepravního harému. Není ještě zmrzlá, tak tu není
dlouho – doufám … nebije mě, tak je to gut. Pouštím ji do auta pro věci a
čekáme na holky. Obě doběhnou cca stejně, na krku medaile, na puse úsměv.
Shrnuto – super závod, dobrej rekord, ikdyž
mohl být lepší. Na druhou stranu s tou únavou, zimou (na mě – ostatním
toto počasí vyhovuje většinou. Já musím mít aspoň 20C a bezvětří) a sklerózou,
která se projevila nesbalením si výživy plus hraní si s magnetkama na
silnici, to byl super čas. Když mi vyjde den a bude nějaký závod v okolí,
zkusím si dát lepší čas. J