Menu

neděle 14. června 2015

Jak se (ne)Povedl STRC Dolní Morava 2015

(report mého kamaráda Lukáše)
 
STRC Dolní Morava byl můj letošní třetí horský závod. Po DNF na Perunu, nadšení ze ŠUTRU, jsem byl docela zvědavý, jak se povede tento závod. Předpověď slibovala hezké letní počasí a pokud se nebudeme loudat, tak bychom nemuseli ani zmoknout ;)

Pro aklimatizaci jsem využil rodiny v Jeseníku, a ve čtvtek v noci jsme se tam přesunili. Pátek krásné azúro a vedro už od rána. Naštěstí to kompenzoval vítr, to by se v sobotu taky hodilo. Dal jsem si, podle doporučení, pouze lehký výklus s pár rychlejšími rovinkami, ale i tak Fenixy ukazovaly Regeneraci 23 hodin :p No to pěkně před sobotou. Předzvěst něčemu?! ….
 
Sobota ráno. Azúro. Bezvětří. Před osmou nabírám směr Dolní Morava. Je mi poskytnut azyl u Petra a Katky, díky moc a hlavně za tu pozávodní sprchu ;), kteří se s Nikolou a Kájou aklimatizují už od čtvrtka, asi dobrá volba ;)  Času do Startu dost. Takže předzávodní kafíčko, a pak už naložení ve vazelíně a opalovacím krému. Zkompresovat co jde a vzhůru na Start. Trochu se rozklusat. Odhlečit. Potkávám Michala a zůstáváme hned u Startovácí brány. Čísla 23 a 32 nás k tomu asi i opravňují ;) Přemýšlím zda taktika, držet se Honzy Zemaníka a Roberta Krupičky co to půjde a pak zbytek dojít, bude to pravé ….
 
Start, pokorně se držím na levé straně. Koukám jak mi Michalův Anton mizí v dáli a kolem mě se prohání dav spoluzávodníků. První mě míjí Nikola a lehce mizí v dálce. Po chvílí následuje Petr, naštěstí je to trochu v kopci, takže mi tak nemizí a nějakou dobu ho mám nadohled. Běh přechází střídavě do chůze. Není kam spěchat a hafo km předemnou. Vybíháme z lesa a konečně se ukazují krásné Panoráma, takže došlo i na kochačku. Trochu se to rovná, takže je zase čas trochu popoběhnout. Daří se a kupodivu i zlehka.
 
9km. Občerstvovačka. Doliju trochu vody do vemínka (snad Honzovi Bartasovi nebude vadit  použití výrazu;) ) Vbíhá se na hezký trail. Kolem curčí potůček. Jak bych si do něho lehl. Tak alespoň namočit Buff a trochu vody za krk. Je to mírně do kopečka, takže to spíše jdu. Když se to to trochu narovná, chci přejít do běhu. Obvykle stačí na to pomyslet a nohy to udělají. Ne tak v tento moment. Prostě nohy odmítají poslušnost. Na tohle jsem nějak nebyl připraven. Jím přesně po 45 minutách, po 15 minutách si cucnu z vemínka. Tak proč neběží? Do pohybu se trochu dají pouze pokud je to směrem dolů. Po vzoru, z hodně přečtených reportů, se snažím hodit hlavu do Modu "Dostat se nějak do cíle". Daří se to vždy pouze na chviličku. Na tom musím zapracovat. Normálně bych si totiž tento úsek asi užíval. Hezký,náročný trail. Plný kořenu a kamenů. Krásně se vlnící. Jenomže v aktuálním stavu jsem rád, při běhu dolů o něco nezakopnout a zbytek jdu.

foto Roman Sedláček
 
16km. Míjím druhou občerstvovačku, kde nějak došla voda. Odmítám tam čekat  ve frontě u studánky, než nakape trocha vody. Jsem v tu chvíli moc rád, že jsem si ty vemínka vzal dvě a něco málo v nich je. Snad cestou dolů potkám nějaký potůček. Chvilku trail cestička pokračuje po vrstevnici a pak přechazí do celkem slušného sešupu dolů, za který by se nemuseli stydět ani na Perunu. Potkávám spoluzávodníky, jak se s plastovými kelímky snaží něco málo vody zachytit, z těch pramínků co jsou kolem cestičky. Trail přechází do lesní štěrkové cesty (to by měl Tomáš Zahálka asi radost) Naštěstí funguje gravitace, takže to běží. Vbíháme na asfatlku. Vpravo od ní teče krásný, určitě luxusně ledový potůček (řeka Morava jak zjišťuji po doběhu :) ) Běžím dál a hledám místo, jak se k němu dostat. Vyřeší to až most přes napojující se potok. Zastavuji a uvažuji, jestli si do něho lehnout nebo sednout. Nakonec si pouze poleji vodou  kompresní návleky a vyliji vodu na hlavu a za krk. Na škále blaženosti jsem aktuálně na 100%. Pokračuji dál. Podle hodinek asi už jenom 8km. Ukazatele km pořadatelů ignoruji už dlouho. Nesedí.

22km poslední občestvovačka. Jelikož mám vemínka plná ledové říční vody, naštěstí né z Dejvic. Tak si nechám pouze polít hlavu a pokračuji do posledního kopce. Do teď se dalo ještě mluvit o nějakém běhu. Teď už je to pouze tupá pomalá chůza, kdy by mě i důchodci z Kaufu zválcovali. Zkusím do sebe dát nevyzkoušený PowerBar Gel, nějaký Friut lesní plody. Otevřu. Cucnu. Plivu. Sladké jak  hovno z nutrie. To je to poslední na co mám teďka chuť. Stěží do sebe nasoukám jednoho Gumídka s porcí kofeinu, přežil jsem ale nevím jestli to budu i podruhé zkoušet. Žaludek už stávkuje čím dál víc a ani vodu už nechce. Pivo. Nealko Pivo. Kofola. Malinovka. Tohle se mi honí hlavou. Poslední kopec za mou. Teďka už jenom z kopce. No z kopce … Nebyly to tak, abych mohl nechat působit gravitaci. Takže se střídá chůze s parodii na běh. Konečně přebíháme tu správnou poslední sjezdovku. Dole je vidět cíl se šťastlivci, co to už mají za sebou. Cesta vede dolů a kamarádka gravitace opět funguje ;) Už jenom kousek a mám to za sebou.
 
Cíl. Dostávám medaili. Trošku popoženu sundání čipu a jdu se podívat na něco, co bych dal do žaludku. Voda a ionťák? Oplatek? TVL toho mám plnou … naštěstí se dostanu k melounu a během chvilky ve mě mizí asi 4 kousky. Potkávám Michala. Dal si to opět v hezkém čase ;) Gratulace. Chladím hlavu pod ledovou vodou z hadice. Nemít komfort, v podobě pozávodní sprchy, u Petra a Kačky, tak jsem pod ní asi celý. Dávám si zaslouženou sprchu na pokoji a ledového Birella. Žaludek jásá. Chuťové buňku pějí ódý. Hlava se chladí.
 
Konec. Finíto. The End. Přežil jsem. Uvařil jsem se. 2/3 závodu bojoval s tím, dostat se do cíle. Výsledný čas 3:38:42. Před závodem bych byl rád za 4 hodiny a luxusní by bylo 3:30. Takže spokojenost? S ohledem na průběh, maximální. Jenom vím, že bych měl mít na lepší čas. Závod super sedl Petrovi, gratulace za čas. Michal se s tím taky nemazal a má u mě ohromný respekt. Nikola to zvládl taky super a Beruška doletěl do cíle taky v pořádku.
 
Co říct na závěr? Lokalita Dolní Morava je parádní a jsem rád za její poznání. Rád se tam někdy opět podívám a třeba i proběhnu. Nevím ale, zda to bude opět při závodu STRC. Lokalita je hezká na užívání a kochání, čemuž moc závod nepřeje. Nějak jsem nepochopil, proč si takový závod má potřebu přidávat jak vzdálenost tak výškové metry. I na ofiko grafu byla vzdálenost 28km, tak proč po cestě to počítali a psali na 30km. Dále, s ohledem na teplo, vědělo se o něm dost dlouho dopředu, to myslím nebylo úplně zvládnuté s občerstvením. Na první pouze voda, na druhé voda v omezeném množství a studánka nestačila. Nějaké ovoce by se taky hodilo (kromě melounů v cíli) Jooo a ten neosolený těstovinový salát, co podávali po doběhnutí, tím se to pouze završilo.

Abych ale nebyl pouze negativní. Super závod, poprvé bez křečí. Cascadie obstály na 1 a “oblíbené” otlaky se nedostavily. Kompresní návleky na stehna a lýtka od Royal Bay nezklamaly a po namočení luxusně chladily. Pochvaly na ně byly i od Petra s Nikolou;) Opět jsem si odnesl do budoucna cenné poznatky. Co udělat jinak, pokud bych se opět někdy setkal s takovým počasím. Poznání super lokality se super lidmi. Moje holky hezky fandily, spokojené u lavoru s vodou ;)  Nině jsem, kromě tatínka, přivezl i medaili :) Takže sobota nakonec vydařená pro všechny zúčastněné  ;)
 
Další závod až v srpnu a to Slezský maraton. Tak jsem zvědavý, jak se s nástrahami poperu tam.
 
Děkuji Michalovi za možnost zveřejnění a snad jsem startem pod Gone4Run neudělal moc ostudu ;)
(neudělal - Michal:-))
 
Děkuji Katce Vlasákové za poskytnuté foto ;)
 

Autor: Lukáš Odstrčil

Žádné komentáře:

Okomentovat