Vloni jsem se celkem pěkně proběhl na mém prvním lesním běhu v Říčanech zahrnutého do seriálu STRC. Proč ne letos? Na začátku roku k tomu, abych se neúčastnil nic nenasvědčovalo, ale po TDS a měsíční dobrovolně nucené odstávce zde dost důvodů bylo. Ale přežil jsem celkem dobře ŠUTR, sice ne dle přestav, ale co bych nechtěl. A i přes to, že jsem za týden nenaběhal nic světoborného, šoupl jsem tam i ty Říčany.
Domluvil jsem se s kamarádem z práce, kterého jsem do tohodle super počinu navezl 3 dny před startem a on ... uveřil mým dobrým očím a přihlásil se. Start měl být ve 12:15, takže v 11 jsme odjížděli ode mě. Denča hlídala děcka a doufal jsem, že se stihnu doma osprchovat, než se vyspí po obědě.
V Říčanech pohoda parkování u hlavní silnice, asi 200m od startu. Registrace, připevnění čísla, čipu, poplácání s kamarády a rozklus a pokec s Michalem. Cestou pozdravím Sama, který neběží, bo se vrátil z MMT100 a dneska tady byl na dětských závodech s dcerou. Usměvavej a v pohodě. Klidně by si tu 11tku s náma mohl beze studu dát.
Nebudu to protahovat, před startem jsem stihl ještě jeden rozklus (asi jako náhradu za ŠUTR před týdnem) s klukama z Rungo.
Od rána nervozita. Vloni jsem to běžel celkem slušně a letos jsem se nechtěl moc zhoršit a ješitnost chtěla být ještě lepší. Mozek sice věděl, že logicky bez tréningu to bude stát za ho..., ale ješitnost má pramálo spojení k logice a racionalitě, za to dokáže tělo zaplavit adrenalinem, případně vystresovat, že to prostě nevyjde.
Po startu jsem se rozlétl. Logika mi tedy zavelela postavit se dozadu, kam patřím podle tréningové historie posledního měsíce, ale po výstřelu logika utekla opačným směrem a ego převzalo otěže splašených nohou, které to vzaly mezi diváky a oběhli zadní řady do míst, kde logice zůstal rozum stát.
No jo, ok, první kopeček gut, pak dlouhej stoupák po lesní cestě k mostu, ostrá doleva, kopec, chůze, abych to hore mohl rychle rozběhnout. Celkem se to dařilo, předbíhám i holčiny, co dávají jen 5,5km, ale na 3.km ostré ďobnutí na levém kotníku a bolí a pálí. Dávám blinkr doleva vedle cesty a ohledávám kotník. Nic, ale pálí. Hm. Zkusím 3 kroky a zase blinkr a klečím. Obíhají mě ti, co jsem dal po stoupáku a ztrácím ani nevím, kolik. Jebat. Nic tam nevidím, ani klacek, ani trn, ani brouka, ale bolí to jak od vosy.
Dlabu na to a běžím dál. Koleno na mé kyčelně-problematické noze je trochu slabé do seběhu a kvůli ne 100% jistotě při došlapu musím zpomalit v seběhu. Ale pořád to jde. Dupu poslední kopec nahoru, kde se dělí ženy od mužů a pokračuji do druhého kola. Kotník cítím, ale nemá cenu koukat někam, kde nic není vidět. Snad to po závodě neoteče.
Co mi dělá starost je ale to, že dnes jsem si nezapomněl tepák a ... hnus velebnosti. Na 10km závodech jsme dříve začínal mít ztuhlé ruce a přecházelo to do nohou už u 177 tepů. Teď to tam lítá nad 180 jak zadarmo. Ale ne náhodně. Docela často a to tak, že si vlastně nejsem jistý, že bych viděl číslo menší 180ti.
No ale laktát nejde, nohy jen trochu bolí únavou, protože nejsou opět oběhané, ale jinak se běží v pohode. Dech nic moc - zase trochu povrchně.
Co budu psát. Vlastně díky chlapíkovi ze Salomonu, co mě naháněl s kamerou. Nechtěl jsem být totiž nafilmován, jak mě bere a já při tom obličej v křeči. No fakt hustá motivace. Nakonec mě asi na 7.km dal. Držel jsem se ho do cca 10.km, kde nastávalo klesání k poslednímu stoupáku před cílovou rovinkou. Odkulhám si seběh, pak to ale pustím po rovince a do kopce se plížím indiánem. Za mnou někdo odfukuje. Ohlédnu se. Zelený triko s kamerou se marně snaží zastínit asi 2metrovej vychrtlej čahoun, co běží do kopce. Aha. Tak zase popobíhám, ale stahuje mě do kopce. Nakonec se blíží zlom do menšího kopečka, odkud je to jen asi 2-3sta metrů do brány. Tak OK, zadarmo ti to nedám. Běžíme.
Na hodiny jsem se nedíval, ale věděl jsem, že pohledem bych dovolil laktátu si uvědomit, že by asi měl svaly trochu potrápit. Za sebou už ale nikoho neslyším, nicméně se snažím trochu zrychlit. Sice nevím proč, protože vloni jsem již dobré 3 minuty lemtal čaj, 3 kámoši si mě namazali na chleba, ale ... no asi to blbý ego. Stahuju z hlavy bufa, ať nevypadám na fotkách jak jouda, nastavuji klukovi s nůžkama levou nohu, kouknem oba dolů, vyměním nohy a pak až stříhá z pravé čip.
Logika říká super, ale je trochu zděšena. No trochu DOST zděšena. průměrná TF 181, max potom 193. To ... to je DOST divný. Vloni jsem to běžel s průměrkou 176 cca a má maximálka má být 189? Něco je zle. Ale nekleplo mě tam, tíže na prsou není, levá ruka gut ... dneska to je dobrý, ale asi to nenechám bez povšimnutí.
Ofiko čas 56:41, abs.místo 89 a 55. v kategorii. Vše horší, než vloni, takže pocitově - super závod, super lidi, super známí, ale osobně zklamání. Ano, vím, nebylo natrénováno, cokoliv, ale ... jsou to kecy, které mají utlumit neuspokojivý pocit? Nejde to. Bude reparát. Snad, doufám. Uvidím, jak to půjde se zdravím.
Jo ... a doma ten kotník samo natekl, píchání jak od vosy je v něm ještě dalších nekolik hodin, krabici s platama Claritinu jak na potvoru nemůžu najít, tak nacpu do ponožek aspoň dětský pytlíky na led z mrazáku a na hodinu s tím přežívám. No noha mi neupadne, ale prostě něco mě ďoblo, alergie tam nějaká byla a ... co s tím dál? To se uvidí. Do Motola je necelý měsíc, tak snad to trochu rozběhnu.
A jedno youtube video, kde se taky mihnu :-)
Jo ... a doma ten kotník samo natekl, píchání jak od vosy je v něm ještě dalších nekolik hodin, krabici s platama Claritinu jak na potvoru nemůžu najít, tak nacpu do ponožek aspoň dětský pytlíky na led z mrazáku a na hodinu s tím přežívám. No noha mi neupadne, ale prostě něco mě ďoblo, alergie tam nějaká byla a ... co s tím dál? To se uvidí. Do Motola je necelý měsíc, tak snad to trochu rozběhnu.
A jedno youtube video, kde se taky mihnu :-)